Migréna

Bolest hlavy se řadí mezi civilizační choroby, jíž trpí více jak devadesát procent populace. Asi tři čtvrtiny jich jsou tvořeny primární bolestí hlavy. Ty se vyskytují nezávisle na nějakém dalším zdravotním problému a nejčastěji se vyskytuje tenzní bolest hlavy, jíž vyvolává psychické napětí. I když je nejrozšířenější, a trpěl jím snad každý z nás, mnohem známější je migréna. K primárním se ještě řadí cluster headache. Menší, zato o to nebezpečnější skupinu bolestí hlavy tvoří tzv. sekundární, za nimiž stojí obvykle nějaká vážná choroba a bolest je jenom varujícím symptomem. Proto není záhodno časté a intenzivní bolesti hlavy podceňovat.


V dobách dávno minulých vládlo přesvědčení, že za bolestí hlavy stojí zlí duchové a jedinou účinnou metodou jejich potlačení je navrtání lebeční kosti, aby měli kudy opustit pacienta. První zmínky o migréně jsou ze starověkého Egypta, kde se léčila přivázáním keramického krokodýla plného bylin. Podrobněji se jí zabýval např. Hippokrat či Galén, a právě druhý jmenovaný použil výraz hemikrania, jenž znamenal jednostranná bolest. Později se tento typický příznak dočkal i staro anglického pojmenování megrin,od něhož byl jen kousek k současnému pojmenování migréna. K její léčbě byly hojně využívány bylinky či meditační cvičení.


Jelikož byly symptomy migrény jasně stanovené až v roce 1988 dá se jen těžko posuzovat, zda má její výskyt stoupající tendenci. Odhaduje se, že jí trpí cca 10% populace v poměru jedna ku dvou v neprospěch žen. U nich má na vznik záchvatu vliv i hladina hormonů a migréna se pravidelně objevuje v době menstruace. V takovém případě mluvíme o menstruační migréně, která souvisí s poklesem estrogenu. Také proto bývá jedním z vedlejších příznaků hormonální antikoncepce bolest hlavy. V době těhotenství u asi poloviny pacientek dochází k zlepšení a migréna se v plné síle vrací až po porodu.


V dětství je statistika obrácená, migrénou trpí více chlapci a první záchvaty se mohou objevit ve velmi útlém věku. Její příznaky se příliš neliší od migrény u dospělých, akorát její průběh bývá mnohem kratší, cca jedna až čtyři hodiny, zato doprovodné symptomy jako je nevolnost, zvracení či bolest břicha jsou o to intenzivnější. Nezřídka kdy mají děti, jenž postihuje migréna skony k nevolnosti při cestování, horší spánek, jsou bázlivější či frustrovanější.


Příčiny vzniku nejsou doposud příliš jasné, jistou roli však hraje dědičnost, neboť není neobvyklé, kdy migréna postihne i několik generací. Zjednodušeně se dá definovat jako přecitlivělost jistých nervových okruhů, které stojí za vyplavováním látek, jenž způsobují rozšíření cév v mozku. To vede k následné střední až velmi silné bolesti hlavy postihující levou či pravou polovinu hlavy. Tato bolest zpravidla trvá od 4 po 72 hodin, přičemž její délka se má tendenci prodlužovat. K běžným příznakům, jenž migrénu doprovází bývá nevolnost až zvracení. Člověk je během záchvatu zpravidla izolován od jakékoliv společenské činnosti či práce. Migréna by se dala také popsat jako absolutní kolaps energie organismu, kdy se k čemukoliv člověk staví apaticky a cítí se unaven. Tyto příznaky únavy a vyčerpání často trvaní i následující den, kdy bolest hlavy polevila, jen velmi vzácně odezní společně s migrénou. Migréna se vrací v nepravidelných intervalech. Dost velkou roli hraje mnoho faktorů, jenž ovlivňují její vznik. Proto není nic neobvyklého při špatném období zažít i dva záchvaty týdně a posléze mít i několik měsíců klid, či dokonce být bez záchvatů. Někteří jedinci zažijí za život třeba jen několik záchvatů, jenž způsobí migréna, ale povětšinou se jedná o dlouhodobější záležitost. Jako mezní věk, kdy dochází ke snížení ataků migrény je považováno 55 let, avšak není to podmínkou.


Krom dědičnosti hraje před propuknutím migrény svůj vliv jistý spouštěcí signál. Ten se u jednotlivých osob může lišit, často to bývá stres, únava, vliv počasí, ale také vnitřní faktory, jako již zmíněná hladina hormonů u žen. Vypozorovat, které vlivy ovlivňují zrovna vás je základem pro úspěšnou prevenci. Krom změny životního stylu se migréna léčí medikamenty. Samotné příznaky lze úspěšně mírnit analgetiky. Při silných či častých záchvatech je však vhodné začít užívat tzv. antimigrenika, jenž působí na samotný mechanismus záchvatu a pomáhají jeho předcházení. Tímto způsobem lze četnost snížit více jak o polovinu a migréna není již tak svazující.